Popis reference
ČLÁNEK HORÁCKÉ NOVINY
STROPEŠÍN (mad) – Domácí čistírny odpadních vod – pro mnohé kontroverzní téma, pro jiné jediná ekonomicky únosná cesta. Na jedné straně je legislativa a ochrana životního prostředí a na straně druhé finanční možnosti obcí i domácností jako takových. Čas domácích eko čistíren patrně teprve přichází, ale už nyní získávají na oblibě a na bází ekologického čištění odpadních vod už na Vysočině fungují i první celé vesnice. Jedním z těch, kteří se toho nebáli a s odvahou se pustili do neznámých vod jsou obyvatelé Stropešína, asi stotřicetihlavé obce ve východní části Třebíčska.
Mnozí starostové malých obcí stojí před rozhodnutím, jak zodpovědně přikročit k likvidaci odpadních vod. Velká část domácností na venkově přitom stále ještě funguje na systému septiku s přepadem do kanalizace či trativody. Domácí čistírny se díky štědrým dotacím z ministerstva životního prostředí zdají být lepší alternativou, než úvěry v řádu desítek milionů s vidinou rozkopané celé obce a nutností budování centrální čistírny odpadních vod nebo přečerpávání splašků kilometry daleko. „Domácí čistírny tady na Třebíčsku nikdo pořádně nezná, přestože v Čechách už běžně fungují. Na jednu stranu jsou domácí čistírny ze strany ministerstva životního prostředí podporovanou záležitostí, nad duhou stranu jim lokální úředníci moc nefandí. K domácí čistírně odpadních vod se musíte naučit chovat,“ říká Zdeněk Bouzek, starosta Stropešína, kde domovní čističky úspěšně fungují téměř rok.
Čistírny pořídila obec s dotací na své náklady a se spoluúčastní majitelů objektů. Každou domácnost vyšla spoluúčast na pouhých 15 tisíc korun. „Všechny čistírny fungují. Na každou z nich na úřadu vidím, protože tam probíhá on-line přenos dat. Vidím kolik jsou nakalené, jestli správně fungují, zda nejsou potřeba vyvézt nebo jestli tam nejsou nějaké problémy. Máme proškolené tři pracovníky a kdykoliv můžeme jakékoliv problémy vyřešit. Máme tu vlastně takový velín, na který by se v případě zájmu mohou vzdáleně připojit úředníci z životního prostředí.“
Co se týká domácích čistíren, jde podle názoru Zdeňka Bouzka pokrok mílovými kroky dopředu. „Před deseti, patnácti lety skutečně tak dobře nefungovaly. V podstatě fungovali jen jako vylepšené jímky. Dnes jsou domácí čistírny pečlivě hlídané pomocí elektroniky. Hlídá se úplně všechno – množství bakterií, podle jejich počtu se jim pouští potřebné množství kyslíku, čímž se reguluje jejich počet.“ Na monitoru počítače jsou v programu vidět ikonky všech napojených čističek a u každé z nich svítí barevné puntíky, jako na semaforu – zelená, červená, žlutá, bílá – dle jejich aktuálního stavu. Po rozkliknutí jednotlivých čističek se otevře provozní deník, který zaznamená veškerou manipulaci, včetně otevření poklopu. Jakmile se čistírna zcela naplní, je nutno kal vybrat. „Naše čistírny jsou čistě biologické, tudíž kal v nich vzniklý můžeme vypustit přímo do zahrady, třeba ke stromkům, kamkoliv. Přesto máme smlouvu se společností, která nám čistírny v případě potřeby vyveze. Oproti tomu biochemické čističky jsou na provoz náročnější. V nich vzniklý kal se musí likvidovat pouze ve spalovnách,“ popisuje starosta.
Menší čistírny pro běžnou domácnost o čtyřech lidech mají tvar válce o šířce 140 a výšce 170 centimetrů. Instalují se obvykle tak, aby jejich horní část byla nad úrovní země z důvodu ochrany před povodní a podobně, aby nedošlo k případnému vylití a znečištění okolí jejím obsahem, tedy z bezpečnostního hlediska. Horní kryt může být dokonce i pochozí. Čističky ve Stropešíně zatím fungují ve zkušebním provozu. „Zkušenost je dobrá. Úřady si vymínily, že budou čistírny ve zkušebním provozu kalendářní rok, aby prošly všemi čtyřmi ročními obdobími. U nás tedy do konce dubna,“ přiblížil starosta. Obec získala na jejich realizaci dotaci ve výši 3,5 milionu korun z ministerstva ze Státního fondu životního prostředí. Dalších 1,2 milionů korun se podařilo získat z Kraje Vysočina na dokončení projektu. Celkové náklady jsou vyčísleny na 5,5 milonů. „Zaplať pánbůh za úředníky na ministerstvu životního prostředí, kteří se nám snaží vyjít vstříc. Zatímco místí úředníci jdou proti,“ svěřil se s osobní zkušeností Zdeněk Bouzek.
Téměř roční bezproblémový provoz už láká další případné uživatele. „Už se nám ozvali chataři, chalupáři, chtějí po nás abychom ještě letos udělali druhou etapu. První vlnu propásli a teď mají zájem. Dřív nebo později bude mít každá povinnost odpadní vody čistit nebo dokladovat jejich likvidaci. Vývoz jímky není žádná levná záležitost, je to náklad v řádu tisíců. Početnější rodina se může dostat v nákladech na vývozy jímky i na 30 tisíc korun ročně. Pro každého je schůdnější pořídit si domácí čistírnu se spoluúčastí 15 tisíc korun,“ přiblížil přednosti moderních domácích čističek.
Ani provozní náklady na provoz nejsou nijak závratné. Jedná se hlavně o monitoring, to je největší výdaj. Na každou čističku je nasazena SIM karta. Celkové náklady na téměř třicítku čističek jsou to měsíční náklady ve výši pět tisíc korun. Elektřina na dmýchadle má odběr asi jako žárovka o výkonu 40 až 50 W. Stejně tak náhradní díly vychází cenově velmi příznivě. Vývoj jde navíc stále kupředu a postupem času vznikají stále sofistikovanější zařízení.
Martina Chromá, redaktor